"Jaro, jaro, bláznivý, házíš kytky do vody..." tak nějak se to zpívá v jedné písničce...
Letos jsme na tento okamžik čekali sakra dlouho a nevím, jak vy, ale já jsem z toho celá uondaná a když jsem ondymo sledovala tváře svých spoluobčanův tramvaji, bylo to dost podobné - popelavé tváře a vyhaslý zrak...

